.RU

Lux Perpetua - старонка 35



„Kdo jsi?“

„Ted ne.“

Cítil na boku teplo, které z ní emanovalo i skrze plášt a vatovaný mužský wams. To teplo si rovnež zapamatoval, když tehdy ve Vratislavi hledal na jejím tele symptomy nákazy. Její vlasy kryla kapuce, presto vydávaly onu prchavou vuni rozmarýnu, kterou si zapamatoval pro zmenu z Ratibore.

„Pravdu ríkám vám,“ stále více zvyšoval hlas clovícek v hazuce, „že rímská církev není církví Kristovou, alebrž diecézí dáblovou! Je jako sluj loupežníku! Kupcí se v ní se svatými zákony, božskými tajemstvími i vtelenými slovy! Na cucky se v ní trhá nedelitelná Trojice! Prohnaní šejdíri, falešní proroci, potmešilí kaplani, prolhaní ucitelé, zrádní pastýri! Byli nám zvestováni v proroctvích! A mnozí následovati budou jejich zahynutí, skrze než cesta pravdy bude v porouhání dávána. A lakome skrze vymyšlené reci vámi kupciti budou; kterýchž odsouzení již dávno nemešká, a zahynutí jejich nespí! Pohledte na rímskou kurii, na její buly, její matoucí mše, její odpustky! Cožpak vás neprodává? Nevydává vaše duše všanc vecnému zatracení?

Bratrí! Musíme se odtrhnout od dáblem seslaných podlcu a lotru, nesmíme mít nic spolecného ani s nimi, ani s jejich hanebnostmi.

Ježto v celém díle stvorení jsou toliko dobrí a zlí, verící a neverící, ti z temnoty a ti ze svetla, ti, kdož jsou z Boha, a ti, kdož se proti Bohu spolcují s Belialem!“

„Nepokoušejme osud,“ rekla v mužském wamsu oblecená a rozmarýnem vonící majitelka zlatozelených ocí. „Zmeny sice nastávají, lec k ideálu má tento svet ješte hodne daleko. Jsou ti z temnoty, ti ze svetla a ti, kterí donášejí. Za chvíli tady budou drábi z rathausu a fízlové inkvizice. Pojdme odtud.“

„Kam?“

„Pojdme, ríkám.“

„Ne. Nejprve mi vysvetli…“

„Chceš zpátky Juttu, nebo ne?“

„Treste se pred hnevem Páne,“ slyšeli na odchodu, „vy, kdož jste uverili lži a uzavreli své uši pravde! Kdož jste našli zalíbení v nepravosti a oddáváte se neresti! Vy, na než se již dávno vztahuje ortel zatracení! Treste se a kajte! Nebot blíží se den hnevu, den neštestí, den lkavý! Den Soudu!“

„Dies irae, dies illa,“ zamumlala tajemná zelenoocka tisknoucí se k jeho boku. „Et lux perpetua.“

„Kam jdeme?“

„Do synagógy. Ale nemej strach, nebudu te obracet na jinou víru. Zustan si gójem až do soudného dne. Ale v synagóze se nevyskytují špiclové, ani tam nepáchnou. Bojí se židovských kouzel.“

*

Do synagógy, která stála v severovýchodní cásti mesta nedaleko Nové brány, však nakonec ani nevstoupili. Hovorili spolu, sedíce na zídce a kryti schodištem vedoucím do ezrat našim neboli babince. Reynevan se cítil nejistý a napjatý pod pronikavým pohledem té zvláštní ženy, pohledem ocí zelených jako u kocky a stejne tak nevyzpytatelných. Prekonal to. Mel už dost nejistoty. Dost záhad. A dost pocitu, že je jím manipulováno.

„Nejprve nejduležitejší veci,“ prerušil ji, sotva promluvila. „Od nich zacneme. Kdo jsi? Proc jsi mi pomohla ve Vratislavi, proc jsi zasáhla, když me zatýkali? Proc jsi mne vyhledala a proc mi chceš – jak tvrdíš – pomoci najít Juttu? Na cí príkaz? Je jasné, že to nedeláš z vlastního popudu, sama od sebe, pohnuta lidskou krivdou…“

„Proc by to melo být tak jasné?“ naklonila hlavu na stranu. „Nevypadám na osobu, kterou by nedokázala dojmout lidská krivda? Nejprve nejduležitejší veci, ríkáš. Souhlasím, pokud se shodneme, co je nejduležitejší. V tom, že bych se mela predstavit, s tebou souhlasím. Uvážila jsem to. Už ses mne na to ostatne jednou ptal – na jare v Ratibori. Máš právo znát mé personálie. A nejen je.“

Stáhla si z hlavy kápi a prudkým potresením rozhodila vlasy, cerné a lesklé jako havraní perí.

„Jmenuji se Rixa Cartafila de Fonseca. Mužeš mi ríkat Rixa. Co na me tak civíš?“

„Necivím.“

„Civíš. Pátráš, kde mám našitý Judenfleck? Bylo by pro tebe prijatelnejší, kdybych se jmenovala Ráchel? Anebo Sára?“

„Prestan, prosím,“ získal opet sebejistotu. „Predstavila ses mi, dekuji, jsem pocten a potešení je na mé strane.“

„Jsi si jist, že potešení?“

„Naprosto. Téhle záležitosti se nadále nemusíme venovat. Prejdeme k dalším.“

„Nemohu ti sdelit, na cí príkaz delám to, co delám. Proste nemohu a dál se mne neptej. Musí ti stacit to, co víš.“

„Nestací. Tvá tajemství jsou tvou soukromou vecí, týkají-li se pouze tvé osoby. Ne však, pokud se týkají i mne. Chceš po mne neco. Musím vedet…“

„Souhlasím,“ prerušila ho ihned. „Nejvyšší cas, aby ses to dovedel, nelze to déle tajit. Chci po tobe totéž, co Lukáš Božicko a inkvizice – spolupráci a informace. Božicko te nutí ke spolupráci vydíráním a hrozbami. Já te chci pro spolupráci získat poskytnutím dukazu o našich spolecných zájmech. Vlastne jsem ti už leccos dokázala. Dbala jsem o to, aby te nepotkalo nic zlého, zastupovala tvého andela strážného. Nyní ti pomohu získat Juttu. Nabízím ti pomoc – a to pomoc okamžitou, mužeme vyrazit ješte dnes. Je to snad málo?“

„Je to hodne. Ale dokonci, prosím.“

„Býváš v blízkosti Prokopa Holého,“ primhourila oci. „V blízkosti Prokupka, Puchaly, Bedricha ze Strážnice, Korybutovice, Královce, znáš se s Koldou ze Žampachu, Petrem Polákem i Janem Capkem. Máš jejich duveru, prístup ke mnoha tajemstvím. Já chci ta tajemství znát také. Rozumíme si?“

„Ne.“

„Budeš mne informovat o tom, co husité chystají. Ale konkrétne, Reinmare, konkrétne. Žádná Malachiášova proroctví, žádná data úmrtí a podobné senzacní veštby.“

„Poslouchalas nás v Ratibori. Mne a Božicka.“

„Ovšemže poslouchala. Zapusobils na mne tehdy, abys vedel. Poskytls mu informace, aniž by ses zproneveril svému presvedcení, nikoho jsi nezradil, nikomu jsi neublížil. To se rozumí, že kdybych nezasáhla, Božicko by te prinutil vyzradit konkrétnejší veci. Ale když jsem mu v tom zabránila, bude jen spravedlivé, když se je nyní dovím sama.“

„Podivuhodné pojetí spravedlnosti,“ postavil se. „Poslyš, Rixo Fonseko. Nebudu tvým konfidentem, ode mne se nic nedovíš. Má-li to být podmínka naší spolupráce, žádná spolupráce nebude.“

„Jsem na tvé strane,“ vstala rovnež Rixa. „Dokázala jsem to. Nepremlouvám te ke zrade. Nenutím k verolomnosti. Mám zájem o spolupráci, oboustranne výhodnou spolupráci.“

„Oboustranne výhodnou. Není možná…“

„Opakuji, že stojím na tvé strane. Já stojím rovnež za ideály, jimž veríš i ty.“

„Jiste,“ prskl. „Z celého srdce podporuješ husitské hnutí a miluješ kalich. Z lásky k nemu chceš špehovat Prokopa a infiltrovat Tábor. Jak vidím, je to politika na vysoké úrovni. Trochu se v politice vyznám, a proto vím, že má dva alternativní cíle: jedním je konsensus, druhým konflikt. Prvního cíle lze dosáhnout, když jedna ze stran predstírá, že verí báchorkám strany druhé. My dva jsme bohužel v konfliktu: neverím totiž báchorkám, kterými me krmíš. A ani me nenapadne predstírat, že jsem jim uveril.“

Probodla ho pohledem.

„Nenutím te, abys veril. Žádám spolupráci, nikoli víru.“

„Nebudu tvým informátorem. To je poslední slovo. Díky za pomoc, díky za tvou dosavadní námahu, muj andeli strážný.“

„Nezapomínáš na neco? Co Jutta?“

„Vydíráním niceho nedosáhneš. Loucím se. Buh s tebou.“

„Tiše,“ pousmála se. „Nebo nás ješte uslyší rabín. Reynevane, jen jsem te zkoušela.“

„Zopakuj to, prosím.“

„Zkoušela jsem te. Zajímalo mne, jak budeš reagovat. Jsem na tvé strane a nechci po tobe žádné informace, nebudu te nutit vyzrazovat žádná tajemství. Juttu ti pomohu najít a osvobodit bez jakýchkoli postranních podmínek a závazku. Chceš Juttu zpátky?“

„Chci.“

„Vyrazíme ješte dnes.“

„Mám prosbu.“

„Poslouchám.“

„Už me nikdy nezkoušej. Nikdy více.“

*

Když opustili mesto, Reynevan se ohlédl a ponoril do myšlenek. Potretí mne sem osud zavál, napadlo ho, potretí behem posledních ctyr let. Kousek od Strihomi jsem se setkal se Šarlejem, ve Strihomi jsem ho poprvé spatril v akci, když dal za vyucenou trem hejskum. Ze Strihomi jsme prchali pred pronásledovateli, kterí za námi byli vysláni. To bylo v léte roku 1425. Podruhé jsem byl ve Strihomi pred ctyrmi mesíci, v únoru, na Popelecní stredu, když sirotcí bombardy a blidy metaly na mesto kule a zápalné nálože. Stopy toho ostrelování jsou dosud viditelné. Od Strihomi jsem tenkrát odjel do Vratislavi, abych pátral po Jutte…

„Pátral jsem po Jutte,“ promluvil k vedle jedoucí Rixe, „ve Vratislavi. Hledal jsem ji v Minstrberku, Bílém Kostelci, Strelíne, Nemcí a Olave. Zkoušel jsem magii, bezvýsledne. Zkoušel jsem zastrašovat a vydírat. Co ted? Kam máme namíreno? Jaké máme plány?“

„Podobne jako ty,“ otocila se Rixa Cartafila de Fonseca v sedle, „jsem se i já vydala do Minstrberka. Slyšela jsem o choutkách knížete Jana. Vezníval dívky, aby se jich mohl zmocnit, ale nechtelo se mu kvuli tomu jezdit nekam daleko. V okruhu zhruba jedné míle okolo Minstrberka by se dala Jutta Apoldovna do dvou dnu najít v nejakém malém kláštere nebo hrádku, kterak jako Rapunzela vyhlíží z okénka svého pohádkového prince. Jenže prince predbehla inkvizice, Rapunzelu unesla a hledej ted vítr v poli.“

Podíval se na ni a jeho pohled musel být tak výmluvný, že okamžite zvážnela.

„Magie nepomuže,“ konstatovala, „pokud byly použity ochranné cáry. Vydírání a podplácení jsou dobré metody, ale ne na takového zbabelce a bídáka, jako je páter Felicián. Avšak nemej obavy, jsou i jiné zpusoby. Jak sis všiml, jedeme po Javorské silnici. V Javoru vyhledáme osobu, která bývá zpravidla velmi dobre informována, a pokusíme se ji presvedcit, aby se s námi o informace podelila. Ale to až zítra. Je duležité, abychom byli na míste již ráno, avšak nechci nocovat v Javoru, v tamních hostincích bývá spousta cmuchalu. Zustaneme na nocleh ‚U cápa‘ v Rohožnici, tam je bezpecno a blechy se vyskytují v primereném a snesitelném množství. Zastav kone. Musím te upozornit. A varovat.“

„Poslouchám.“

„Budeme se vydávat za dva vaganty na cestách, takoví nebudí podezrení, vlastne ani zájem. Jestliže se chovají tak, jak mají potulní žáci ve zvyku.“

„To znamená?“

„V hostinci si vždy vezmou jednu komurku s jednou postelí. Jde o úsporu penez. Tedy ve vetšine prípadu.“

„Rozumím. A varovat jsi me chtela pred cím?“ Rixa se hlasite rozesmála.

*

Hostinský „U cápa“ je bez mrknutí oka a stínu pochybností prijal jako dva vaganty, což Reynevana utvrdilo v presvedcení, že Rixa užívá kamuflážní a empatickou magii a nepochybne vlastní amulet obdobného úcinku jako Pantaleon. Bez jakýchkoli pripomínek ze strany hostinského a za primerenou cenu dostali „vaganti“ na jednu noc podkrovní komurku, vybavenou jednou židlí a jedním lužkem. Rixa si beze všech cirátu svlékla kabátec a zula boty, vyzkoušela mekkost slamníku, naznak na nej padla a gestem naznacila Reynevanovi, aby ulehl vedle ní.

Leželi nehybne. V drevené stene slyšeli hlodat cervotoce, na pude behat a šramotit myši. Rixa Cartafila de Fonseca si nahlas odkašlala. „Tohle je nebezpecné,“ ozvala se, hledíc do stropu. „Dvojice osob rozdílného pohlaví v jednom loži. Hrozí nebezpecí hríchu. A co hure – nechteného tehotenství. Štestí, že nás dvou se to netýká. My nejsme ohroženi, nás hlídá zákon.“

„Zákon?“

„Je-li Žid pristižen pri hríchu s krestankou, je mu useknut pohlavní úd a vyloupnuto jedno oko. Krestan, jenž souloží se Židovkou, musí být pripraven na ješte vážnejší dusledky. Padne na nej obvinení, že páchá bestialitas a nerest contra naturam. A za neco takového je hranice jistá.“

„Ha.“

„Jaké ha? Bojíš se?“

„Ne.“

„Ty jsi mi odvážný junák. Ale možná to není odvaha, nýbrž neznalost nebezpecí. Vždyt me neznáš, nemáš ponetí, s kým ti prišlo sdílet lože. Já jsem hrozná žena. Mám to v krvi.“

„Copak máš?“

„Židé jsou vinni smrtí vašeho Spasitele, ríkám to správne? Je tedy spravedlivé a prirozené, aby viníci po všechny casy nosili znamení své nicemnosti.“

„A konkrétne?“

„V mých žilách, mladý muži, koluje krev nescetných pokolení vyvoleného národa. Když vedli Ježíše na Golgotu, muj prapredek Lévi po nem plivl. Od tech dob všichni Levité bez ustání chrchlají, a presto se nemohou zbavit hlenu. Židé z príbuzného kmene Gád nasadili Ježíši trnovou korunu, proto se jim rok co rok na hlavách vyrážejí smrduté boláky, které muže vylécit pouze potírání krestanskou krví. A nakonec to nejhroznejší: príslušníci kmene Neftalí ukovali hreby k ukrižování a na radu Židovky jménem Ventria, bezpochyby nejaké mé pratety, ztupili jejich špicky, aby zpusobily Ježíši vetší bolest. Za tu zlotrilost se všem ženám z kmene Neftalí starším triatriceti let líhne ve spánku v ústech odporná živá žoužel. Neboj se však, mládence, mne je teprve dvacet.“

„Já že bych se mel bát?“ zapojil se Reynevan s vážným výrazem do hry. „Já? Já jsem ješte lepší. Jsem cernoknežník, znám artes prohibitae – zakázaná umení. Mám to také v krvi, celý jsem prosycen strašlivou cernou magií. Když curám, nad proudem moci se mi objevuje duha.“

„Ha! To mi musíš ukázat.“

„Navíc,“ prohlásil pyšne, „jsem husita. Ve svátky chodím docista nahatý a už se nemohu dockat, až budou všechny ženy spolecné. Varuji te, že jsem rovnež kacír. Víš, devce, odkud se vzalo to oznacení? Pochází, jak nás ucí Alanus ab Insulis, od kocoura. Na našich tajných kacírských shromáždeních se nám zjevuje satan v podobe cerného kocoura, kterému my, heretici a husité, jeden po druhém zvedáme ohon a líbáme jeho kocicí rit.“

„Je možné,“ doplnila neméne vážne Rixa, „že líbáte rit židovskou. Jak nás poucil pro zmenu Petr z Blois, Žid krácí cestou dábla, svého otce, a casto prijímá rozlicné odpudivé podoby.“

„Járku, máš pravdu. To je možné. Dobrou noc.“

„Dobrou noc, Reinmare. A pekné sny.“

*

Nazítrí dorazili do Javoru. Rixa znala cestu, vedla jej bez oklik a bylo videt, že se zde cítí jako doma.

„Cítíš se tady jako doma.“

„Jsem doma,“ vysvetlila. „Tohle je Porícní ulicka. Bydlí v ní clovek, kterého jdeme navštívit.“

„Ta dobre informovaná osoba,“ vzpomnel si Reynevan. „Kdo je to? Cím se zabývá?“

„Maisl Nachman ben Gamaliel. Zabývá se pujcováním penez na úrok.“

„Lichvár?“

„Ne. Financník.“

Dum v Porícní byl výstavný, ale strohý, zbavený veškerých ozdob a pripomínající spíše tvrz. V prístupu k nemu bránila zed, predsínka kryla okované dvere na závoru, opatrené mosazným klepadlem a malým okénkem. Rixa uchopila klepadlo a rázne zaklepala. Za pár chvil se okénko otevrelo.

„Nu?“ ozvalo se z nej.

„Šalom,“ pozdravila Rixa. „Pricházíme za ctihodným Maislem Nachmanem ben Gamalielem.“

2010-07-19 18:44 Читать похожую статью
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • Контрольная работа
  • © Помощь студентам
    Образовательные документы для студентов.